Do rytířského stavu byl rytíř pasován panovníkem, za nějaký hrdinský čin, za dlouhodobou věrnost...
Rytíř tak získal i část nějakého území, hrad, služebnictvo ... aby mohl zdokonalovat své válečné umění
a popř. vytvořit z poddaných vlastní družinu bojovníků. Rytíř patřil mezi nižší šlechtu.

Výstroj
Původně chránil bojovníka oděv z pevné kůže. Koncem 12.stol. se objevuje dokonalejší kroužkové odění -
z propojených kovových kroužků, nebo šupinová zbroj
z našitých plíšků podobným rybím šupinám.
Plátové brnění ve14. století - dokázali zruční zbrojíři a platnéři zhotovit brnění tak pevné, že odolalo oštěpům, šípům i mečům. Brnění vážilo až třicet kilogramů.
Části brnění měli i koně rytířů. Někteří rytíři používali ke zvýšení obrany ještě štíty - mnoha tvarů a velikostí.

Výzbroj
Zbraní rytíře byl meč o délce asi 90 - 100cm, šířce čepele 5-6 cm a váze 1,5kg.
Tyto meče ještě nebyly určeny k bodu, ale k sekání. Další zbraní bylo kopí (= píka)
o délce 2,5 - 4 m. - bylo používáno v první fázi boje. Po tom jej rytíř odhodil.

Známý dvouruční meč používala od 16. stol. pěchota - proti přesile, a proti těžkooděncům na koních. Meč byl dlouhý mezi 1,5 - 1,8 metru a vážil 3,5 - 5 kg.

Páže - chlapec nejprve sloužil cizímu rytíři, se učil správnému chování, obsluhoval vznešené hosty.
Panoš - od 14 let už mohl nosit meč. Pomáhal svému pánovi s oblékáním brnění, doprovázel ho do bojů a turnajů. Panoš trénuje šerm, jízdu na koni, střelbu z luku a další. V 21 letech se mohl panoš stát rytířem.

Dokonalý rytíř má být vycvičen v sedmero dovedností
- umění jízdy na koni
- plavání a potápění
- střelbě samostřílem, puškou i lukem
- lezení po žebříku, po tyči i po laně
- boji při turnajích
- zápase a šermu
- tanci, dvornímu chování a v šachových hrách

Zemská hotovost = vojenské jednotky šlechty a osádky hradů z celé země byly součástí armády.
Nejdůležitější složkou byli rytíři vyzbrojení kopím a mečem. Větší část armády tvořili ale pěší bojovníci.

Na začátku bitvy se seřadila těžká rytířská jízda, a za nimi pěchota. Bitvu někdy zahájila střelba předsunutých lukostřelců a kušistů. Pak následoval útok jízdy proti jízdě.
Kdo nepřítele zabil nebo shodil ho z koně (na zemi ho dobili pešáci) měl vyhráno a mohl se vrhnout na dalšího soupeře.

Každé vojsko mělo korouhev se svým znakem, erbem... Nesl ji významný člověk a byl bráněn elitními bojovníky. Ztráta korouhve tak znamenala zničení těchto bojovníků a paniku, pokles morálky, útěk z boje ...
v řadách zbytku armády

Bitva končila porážkou (útěkem) jedné strany, Vítěz potom drancoval soupeřův tábor a také jeho zemi a odvezl si domů většinou bohatou kořist

Jezdectvo - Kyrysník (kyrysar) - příslušnk těžkého jezdectva (nahradil rytíře) Výzbroj kyrysníků se skládala z meče nebo (užšího = lehčího) kordu a dvou až čtyř jezdeckých pistolí.
Kyrys = částečné brnění (krunýř) chránící hruď a záda proti mečům, kopím sekerám... a částečně i proti střelám z palných zbraní. Helma pak chránila hlavu a boky tváří - tzv. otevřená helma

Pěchota - se dělila na pikenýry (měli kopí = píky) a mušketýry s pistolemi
I pěšáci nosili částečné brnění, skládající se z předního a zadního plechu, přilby a někdy i dvou plechových šosů, chránících stehna. Vyzbrojeni byli kordem, příp. dýkou, a pak buď kopím, nebo mušketou.

Pikenýři (kopíníci) byli vyzbrojeni píkami (kopím) o délce 2,5 až 6 metrů s bodcem. Pikenýři byli vycvičeni v boji jak proti jezdectvu, tak proti nepřátelské pěchotě. Vytvářeli hradbu ostrých hrotů, kterou ochránili střelce před útokem jezdectva. Pikenýři z armád zmizeli poč. 18. století, kdy se začaly užívat pušky s bodáky.

Mušketýr byl voják ozbrojený mušketou (dlouhá puška) a případně i kordem a dýkou. V bojových podmín-kách vypálil zručný střelec jednu ránu za 2 - 3 minuty. Při útoku jezdectva nebo když se nepřítel přiblížil na malou vzdálenost, ustoupili mušketýři za pikenýry, kteří byli vyzbrojeni pro boj zblízka.

Dělostřelectvo - první děla byla těžká a málo pohyblivá. Používala se zejména při obléhání, nebo obraně hradů, měst... Lehčí pojízdná děla tzv. polní dělostřelectvo putovala s armádou.
Kule do děl se vyráběly kamenné, odlévaly se i ze železa, olova, bronzu... Při střelbě na krátkou vzdálenost se používaly tzv. kartáčové střely = ostré úlomky kovu, sekané olovo či štěrk. Okolo roku 1550 vznikly výbušné bomby se zapalovačem, které explodovaly až při dopadu na zem.

Jezdectvo, pěchota a dělostřelectvo museli umět spolupracovat,
aby se nepozabíjeli navzájem !!! Proto každá armáda potřebovala vynikající velitele, generály a vojevůdce.

Velitelé, generalita, polní maršál ... v renesanční armádě
< < - - - - -  Albrecht z Valdštejna velitel císařské armády za třicetileté války

Setnina (praporec, kompanie...) - menší vojenský útvar asi 80 - 200 vojáků. velitelem setniny byl setník, nebo hejtman (kapitán) a jeho zástupcem byl pak poručík. Každý tento ůtvar měl svůj prapor a praporčíka, který prapor nosil pod ochranou tělesné stráže.

Pluk (regiment) se skládal z několika setnin, měl asi 1000 vojáků, za války i 3x více.. Plukovník = majitel pluku vojáků, měl právo verbovat i soudit vojáky, sepisovat s nimi smlouvy...
Podplukovník byl zástupce plukovníka, měl na starosti velení a výcvik. Major - nejvyšší strážmistr měl na starosti stráže a další služby (u pluku)
Kromě toho u pluku sloužili lékaři - felčaři, ranhojiči, farář = kaplan, písař, proviantní zásobovatel = zásoby potravin, zbrojmistři a vozmistři, kováři, sedláři - pro opravy zbraní, výstroje, vozů..., trubači, bubeníci...

Se žoldnéři mnohdy táhly do války i jejich manželky a děti. Měl je na starosti vyčleněný člen plukovníkova aparátu - Hurenweibel.